Snění.

V jezero pad’ kámen,

tichý povrch zvířil,

k dalekým až břehům

kruh vln divý mířil.

Pohnuly se vlny,

nepohnul se břeh.

A zbouřené vlny

stichly zase v snech.

Tak i v moje žití

mnohý kámen padne,

zbouří nitro moje

losu hřmění zrádné.

Nepohnut však stojí

věčný ve mně břeh,

ticho v duši mojí

zase vstane v snech.