Snění.

Na okna rám se horká hlava klade,

v prach ulic unavený zrak se noří....

Když v prsou bouří ještě srdce mladé,

jak rádo všemu novému se koří!

Podivný cit se úlisně v hruď krade....

na konci obzoru čís pohled hoří;

zrak setká se s ním dlouhou cestou všade,

a v chvatu dne nás ve vzpomínkách moří...

A duše zvolna hebká vlákna spřádá,

prach ulic náhle v koberce se změní,

neznámá přichvátá a v roztoužení

do ucha šeptne: dítě – mám tě ráda –

a pokoj víří náhle kolem v letu,

mdlá hlava cítí dotek vlhkých retů.