SNÉST NA ZEM KRÁLOVSTVÍ JSME CHTĚLI BOŽÍ

Snést na zem království jsme chtěli boží.

Dnes chtěli jsme je mít. Ne později.

A zatím jsme se zprobodali noži

a vykrádat se dali zloději.

Nám nad zardoušenými růže voní.

A je to štěstí? Jiných za bolest?

I nad znásilněnými mír se skloní.

Leč jaké boží království to jest?

Když světly jeho hřbitov pouze vzeplá,

úsměvy andělskými, barvami

jichž dávno zasáhla krev, dřív mstivě teplá,

když božím královstvím ta vřava lidská

už mlčí kříži, květy, travami,

komuna věčná, slavná, harmonická... ?