Sněženkám.

Když v jara prvním usmívání

sníh slzou splývá s horských strání,

když v zlatý květ se halí jíva

a z každé stružky vlna zpívá

a z každé rokle vodopád –

sněženky bílé, v lesní stráni

váš zjev tak vždycky vídám rád!

Vám první včelka v sladkém smíchu

své nožky vtiskne do kalichu,

k vám v trávník první motýl bílý

svá sněžná křídla s výše schýlí

a začne víno rosy ssát –

sněženky bílé, v lesním tichu

váš zjev tak vždycky vídám rád!

Nad vámi v teplém slunka plání

hned ptáče dá se do zpívání,

vás první z kvítků za okrasu

si dívka vetkne do svých vlasů,

a zdráhá se pak hochu dát –

sněženky bílé, v její skráni –

ó, tam vás mívám nejvíc rád!