Sněží...

Spadlo květů z hvězdných světů,

po nebi až leží...

Andělíci vanou křídly–

květ se práší – sněží...

Střechy hned jsou pěkně bíly,

jenom pohledněte!

Zimním květem každý stromek

na zahradě květe.

Jenom listí k tomu schází.

Jenom pouta těsná

rozlomit, a byla by tu

nová – zimní vesna!...

Po návsi, hle, hejno dítek

koulemi se honí,

nebo staví sněhuláka

tam, kde stával vloni.

Staří kolem teplých kamen

blíž se k sobě tlačí –

vzpomínají na zlé zimy –

zda jen topit stačí?

A dědoušek bělovlasý

napřed se už chvěje,

zdali mu sníh ku hřbitovu

cestu nezavěje...