SNĚŽÍ.

ŠIROŠIRÝM krajem

když tak ticho sněží,

myslíš, těm tam dole

jak se měkce leží.

Už tak žádné snění,

žádné v světě přání,

už tak žádná bolest,

žádné vzpomínání. –

Ale tiše, tiše! –

tak to nesmí býti,

dokud z jedněch očí,

lásky zář ti svítí.

Vždy zas musíš doufat,

když co osud shroutil,

aspoň, bys ty věrné

oči nezarmoutil.