Sníh na růži.

Na mrtvém keři, jak by znovu

v květ odíval se, bílý sníh.

Leč stejně spí ta dole v rovu

ať sníh či růže na větvích.

Ó růže, nevinně tvých květů

jak příroda se posmívá,

že keř tvůj ve tvář všemu světu

zas bílým šatem odívá.

Máť příliš mnoho záští v sobě

ten život hořký, a že klid

již přáti musí mrtvé v hrobě,

chce aspoň tebe zneuctit.