SNÍH

By Věra Vášová

Tichounce, tiše padá sníh,

uléhá v bílých závějích.

Vlá bledé světlo do zahrad –

je čas jít spat, je čas jít spat.

Jako když matka uspává,

na oči padá únava.

Ó blažený a velký klid

v to náručí se položit!

Tichounce, tiše padá sníh

na srdce v měkkých závějích.

Sněží to věčnost, nebo čas?

Ó nemuset se vrátit zas!

Lilie krajů světelných!

Kdy vzkvetete z tmy očí mých?