SNOUBENCI.

Pod oravským zámkem pěkné orání,

tam se děvče objímání nebrání.

Zastavím se prostřed brázdy kdykoli,

objímám je v odpočinku na poli.

Objímám je, poboskám je po třikrát,

má mne rádo a já mám je také rád.

Praví: „Můj jsi, šohajíčku, a já tvou,

snoubenci jsme pod tou boží oblohou.

Zasnoubil ta srdce naše Pánbůh sám,

příroda je nejkrásnější jeho chrám.“