Snové mládí.

By Jan Václav Tůma

Krásní snové poesie!

kdy a kde Vás najdu zas?

Vše, co ve světě se strácí,

ránem svým se zase vrací,

než co mládím uplynulo,

zda to vrátí někdy čas?

Snové mládí – krásní snové!

bludičky jste života!

Všude světlo, nikde stálé,

roste, mizí nenadále,

chodec mdlý se honí za ním,

až jej stihne mrákota.

Snové mládí! – ranné květy

v listu srdce zrozené!

než je slunce poohřeje,

již je větřík s listu svěje,

pryč jsou – a jen rosná slza

v listu po nich zůstane.

Ladní snové! ideály!

pryč jste, pryč – a já jsem sám!

bludičkou se zakmitly jste,

jarním květem spadaly jste,

a na prázdném listu srdce

jenom slzu po Vás mám!