Ó SNOVÉ MLÁDÍ...

Ó snové mládí, mám vás zapotřebí,

jak mrtvá láska růží do vlasů,

jak zpěvu pták, jak duše snů o nebi,

když v posledním se chvěje zápasu –

ó snové mládí, mám vás zapotřebí,

v rakev mé lásky poslední jste hřeby!

Teď život jde – já slyším jeho křídlo,

jak divoce mi šumí nad hlavou,

jak letí orel v skalní svoje sídlo,

když černá bouře táhne doubravou,

tak život jde – já slyším jeho křídlo,

a v ledný krystal srdce moje stydlo.

Hle, kde ten citů divokrásný plamen,

jenž řadou věků zářiti měl v svět?

kde nadšení svit, kde jest slávy pramen?

já ve snu pil a suchým zůstal ret! –

Hle, onen citů divokrásný plamen

dal sotva verš mně na můj hrobní kámen.

Ó snové mládí! je to krátká chvíle,

když lesk váš září mladých do zpěvů,

kdy v život vjedou vaše plachty bílé

a s nimi ráj pln čarných úsměvů!

Ó snové mládí! je to dlouhá chvíle

jít od kolébky bez vás – ku mohyle!