Snů horkých krev.

Po duši mé rozlila se rudá krev,

snů horkých krev,

noc duše ozářila ohnivým žárem.

V dusnou její komnatu ohnivý jazyk slét’,

v tušení slét’,

vzplanula prudce v jeku žhavém kouřícím varem.

Temný vyšlehl z ní horečný vášně květ,

krvavý květ,

mámivým spíjící smyslným výparem.

Sžehl duši zmámenou celý rozkoše svět,

hořící svět,

spájel ji v divém zardění vilným nahoty tvarem.

Divoký ryk přerval pochmurný duše zpěv,

závratný zpěv,

jásavý i kvílící nad rozkoše démonským darem.

A nitro zahlušil třeštivý hrubý řev,

šílený řev,

vyražený divokým vášně barbarem.

Sřítilo se tělo v kleté rozkoše záchvěv,

smyslů záchvěv,

mávalo strhaným čisté duše cárem.