Sny. (I.)

Vidím tě klečet před oltářem páně!

Tvá ňadra rozkoší posvátnou dýší;

ba uchu zdá se, tvé že srdce slyší;

čtu na rtech ti modlitbu k Marji panně.

Sen dávný v paměť mou se vrací maně!

Bylo to v tichounké venkovské chýši,

Tys žila blaze v idylické říši – –

to štěstí bylo snem – však vyjevil se ranně...

Zastřete závoj již, ať noc se od dne dělí,

ať neskalí se zrak v zašlosti tona,

ať svět neví, že štěstím život celý.

Teď zemři tělo mé, vy přátelé je spalte.

Chci býti vzduchem, v kterém žije Ona.

Ona je šťastna... nuže bratři, palte!