Sny o moři.

Půl věku přešlo, co v mé sny jsi hřmělo,

ó jižní moře! Hřmíš však stejně dále,

v měst severních tě vřavě slyším stále,

jak v tiši břehů tam se’s rozšumělo.

Stem Siren tenkrát jsi v mé srdce pělo,

jich tvary zřel jsem v pose okázalé

na srázné, k vodě nachýlené skále,

až v očích se mi divnou něhou tmělo.

To všecko zmizelo. – Hluk stále slyším,

tvůj, moře, hluk, on kráčel stále za mnou.

Ach, na tvém břehu divní snové, krásní!

Já sestár zatím, stal se hodně tišším,

však z škeble, na Dantově věčné básni

jež leží, slyším dál tvou píseň klamnou.