SNY

Snů nočních kraje okouzlené,

jeť vašich lesů zeleň zlato,

jež vroubí bystřin stříbrotoky.

Tu nad plesem se duha klene;

přelétá ptactvo; kouzlem jato,

tichounkých písní zpívá sloky.

Snů člun se s plavcem tiše kolíbá,

bez vesla kolem břehu zahýbá

a propluv růžnou jitra branou

se rozplývá jak tichá bublina

a okny ostré větry vanou

a s věže bije ranní hodina.

Ó horší snové, snové za dne,

sny vášní, pudů, snové bdělí!

Váš člun se vlnobitím zmítá,

modř nebe do šediva vadne,

stesk racků sípe ochraptělý,

blesk s bleskem ve mraku se splítá

a vichr, žena vlny s přívalem,

do kostí mrazí. V oku zoufalém

večerní shasla zář. Bouř výská,

ječící vlny rvou se pospolu,

a rozkotav se o skaliska

na výspu vyhodí člun mrtvolu.