Sny.

Pod košatou lípou

snil jsem, stesku plný,

po obloze vítr

hnal oblačné vlny.

A v mé duši tajné

ozvalo se přání,

abych byl tím mráčkem,

který v dál uhání.

Pod košatou lípou

snil jsem, stížen tísní,

na haluzích ptactvo

usínalo v písni.

A v mé duši nové

ozvalo se přání,

abych byl tím ptencem,

pěcím v usínání.

Pod košatou lípou

snil jsem, k nebi hledě,

luny zář se lila

tajemně a bledě.

A v mé duši opět

ozvalo se přání,

abych byl tou září,

mroucí za svítání.

Mrakem jsa bych skanul

v rose demantové,

by mě z růže vpili

Tvoji smaví rtové.

Ptencem jsa bych Tobě

při měsíčku zpíval,

perutí Tě chladil,

v oko Tvé se díval.

Září jsa bych klad’ se

na Tvé čelo v spánku,

střeže od soumraku

sny Tvé do červánku.