Sobě.

Bych v celé řadě pěvců

měl býti poslední,

to kojí přec mé srdce,

když chmury v něm se dní.

Já vím, že není přáno

každému prvním být,

a hlavu slávy laury

si v posled ověnčit.

Však cíl musí být velký,

vždy výš po cestách všech,

neb bez cíle co práce –

bez cíle žití běh?

Pěvcem ještě dneska nejsem,

snad jím nikdy nebudu,

jsemť tak jako jiní lidé

vydán bouři osudu.

Nesen žitím semo tamo,

náhody a chvíle plen,

jen když se to žití mění

v sladký poesie sen.