Sobec vůdce – vlasti škůdce.

Vychytralý strany vůdce,

potměšile mne si ruce;

směje se až hudruje,

samolibě mudruje:

„Obmezení moji druzi,

ve své ješitnosti tuzí,

rád Vám pochlebuji v oči,

ba i v novinách Vás chválím;

však jen co se od Vás vzdálím,

obrátím jak dobrý kočí;

můj-li prospěch toho žádá,

jako kocour hrbím záda,

zapru Vás a chytře ztupím

po způsobu věru supím.

A zas slyšte sladký hlas:

,Nedám zkřivit Vám ni vlas‘.

Tak se dále pěkně tužte,

„dobré věci mojí“ služte.

Kdo se se mnou nesnáší,

hrubost má jej zastraší;

prostředků mám k tomu hojných,

od Vás rozmilých krav dojných.

Zásluh seno nechám davu,

smetanu jen chci a slávu.

Ó ta moje hlava chytrá,

na tu musí časně z jitra!“

Smělče, budeš tak se pnout

až tě stihne Boží soud?