Sobectví.

Ach kdybych měl klíček

od toho pokoje,

v němž zlaté slunečko

bydlení má svoje,

já bych je uzavřel

na zámků sedmero,

aby nesnášelo

ranní pološero.

Na sedmero zámků,

na petličku trojí,

aby spát zůstalo

zlaté na povoji.

Aby aspoň v nocku

uzavřeno bylo,

když se mi, šuhajku,

o tobě přisnilo.

Dívča! kdybych já měl

motyčku ze zlata,

rozkopal bych cestu.

po níž slunko chvátá:

cestu i pěšinku,

by nemohlo zpátky,

když jsem na ohladech

u tvé rodné chatky.

By nemohlo zpátky,

nestřílelo očkem,

když tě v čelko líbám

večer pod obločkem,

by kvítečkům zlatá

hlávka nechořila,

jimiž si mi druhdy

širáček peřila.