SOBOTNÍ VEČERY.

Sobotní večery na dvoře umeteném,

já cítím sváteční váš klid sem v duši vát,

zde v městě, šíleně kde v před se všichni ženem

sil v krajním napětí, nás požitků štve hlad.

Ó ticho kouzelné, jen chvílí přerývané

písknutím holoubat pod střechou dřevěnou!

Mír práce skončené tak sladce v duši kane,

když mraky osudu se v dálky přeženou...

U kolny zamlklé, kde seno voní, stanu,

kol stájí vlhnoucích jdu, z komor přivřených,

kde vlasy děvčata si rozčesala k ránu,

v hovoru tlumeném se ozve ženský smích.

Kdes ještě s nákladem vůz kolébá se z polí,

a zvonů akkordy se vzduchem ladí již...

Klid! Volá každý z nich, jsou přichystány stoly,

nadějí červánky, hle, hoří v noční tiš...