SOCHA SV. PETRA.

Byl konsul to, či snad sám imperator?

A který konsul, který z císařů těch

dát musil kovový svůj trup té soše

rybáře Petra?

Pravici k požehnání pozdviženou,

levici s klíči k blaženosti nebes

a hlavu s pozlacenou gloriolou,

jak dogma žádá,

však srdce pohanské je v onom trupu,

pohanská krev jde žil těch černým kovem,

pohanským dechem dýchají ty plíce,

pohanstvím žije

ten lhavý rybář – co mu poníženě

rtů miliony ze všech končin světa

líbají palec k předu posunuté

pohanské nohy.

Už zničen skoro je ten tmavý palec

polibky retů. Pohanská hruď chví se

úsměškem lehounkého pohrdání

z hlouposti lidské.