Socialista demokrat.

Strýček Hanák mimo hody,

nechodíval do hospody,

leč když byla jeho žena

za kmotřenku vyprošena,

a když smuten sám a sám

v domě chodil sem a tam.

Na cestu se kdysi vydal,

v hospodě by trochu snídal;

tam už z rána kolem stolů

hovořili muži spolu;

strýček v koutě chvíli seděl,

na společnost vážně hleděl;

od stolku pak svého vstal,

s jedním do řeči se dal:

„Příteli, co vlastně jste,

že Vás vidím dneska zde?“

‚Socjalista demokrat!

Nevíte, co je to, strýče?

Nasloucháte jako býče!‘

Společnost se zamlčela,

na rolníka pilně zřela.

Strýček moudře okem blikal,

a hned za ním slova říkal:

„Cocálista, kde mok, rád!

Včil já tomu rozumím,

zase něco znám a vím:

„Cocálista, kde mok, rád!

nemusím se dále ptát.

Na práci nic nemáte,

pořád jenom cocáte;*)

jen aby to řemeslo

hořký pláč Vám neneslo!“

Ačkoli ze všeho týdního výdělku

maličko zbylo jim k modrému pondělku,

přece všem zamželou hlavou jak šíp

proletěl rolníkův broušený vtip.

Pro strýčka nastaly výbuchy chvály,

za stolem všickni se upřímně smáli.

Zatím co snídal strýc za stolkem v koutečku,

plyn se jim rozsvítil v mlhavém mozečku;

rychle se několik hostů těch shodlo,

že je to pod vestou bolestně bodlo;

urputně mračil se nejeden z nich,

ve zlost se měnil jich nevinný smích.

Chvatně se omáčel nejeden ret,

chrleny nadávky na všechen svět;

obecní, státní a církevní správa

předmětem potřebných oprav se stává;

lání a rouhání odevšad zavznělo,

řvaní a spílání mírnit se nechtělo.

Strýček se štítil těch blesků a hromů,

zaplativ snídaní hned se bral domů.

Počaly slzy mu v očích se chvěti

pro jejich rodiče, ženy a děti.