SOCIETAS JESU.

„Jak dvanáct posílám vás holubic,

beránků dvanáct ve lvů společnost;

v zem’ kacířskou, kde věrný hyne lid,

kde na záhonech plno koukole,

vás, zahradníky svoje, posílám...“

Tak svatý otec Pavel promluvil

a oni ostříhali v srdcích svých

ta zlatá slova věrně po cestě

a nyní již, kdy v Prahu vjížděli

a zřeli věže, stmělou barvu střech,

zas ozvala se plně v duši jim

řeč papežova, jeho žehnání

jim prozářilo duši nadšením

a odhodláni všecko vytrpět

do brány vešli. Takto Kristus Pán

své učenníky vyslal do světa,

by hlásali všem evangelium,

tak připravil je na úklady zlé

a protivenství. Starší na voze

a mladší pěšky v černé suknici,

tak přicházeli Říma vojíni.

Zrak k zemi klopili a mlčky šli,

jen hole narážely o dlažbu

a vlašské střevíce jim klapaly,

však nedbali, že lid se v ulicích

již zastavuje, hledí zvědavě

na poutníky ty ze Vlach podivné,

že pozoruje jejich kroj i tvář,

že kdosi dí: „To římští kněží jsou

a Jesuiti prý se jmenují,

jak Ježíšenci řek’ bys, sousede!“

a jiní usmáli se, jiný vtipkoval,

však bojovníci církve dále šli,

zrak stejně sklopený, a v duši jim

cíl velký svítil, svatý, závratný,

by kacířství strom zcela zvrátili;

...šli v tuto zem’, kde věrný strádá lid,

jak cestu Canisius ctihodný

jim ukázal, a stále síleni

papežským slovem: „Já vás posílám

v zem’ kacířskou jak dvanáct holubic,

beránků dvanáct ve lvů společnost...“