SODOMA(*)

Vyžilá raça, jež s nechutí v horkých ložích se válí.

Vyssáté údy, jichž zhnusená nahost přestala vábit.

„K orgiím! K výkřikům! Zítra ať oheň střechy nám spálí!

Hýřit chcem’, zplanout a výskat! Obnaž se, nevěstko!“

Dusno je v ulicích. V požáru líném nebe se níží.

Těžce se hněvivé, měděné slunce do ruda taví.

Morově páchne vzduch. Po dlažbě chodci chabě se plíží,

Pobledlé paskvily lidí v úkrytů chladný stín.

Ale vnitř příbytků, v ložnic tmě vonné všichni zas šílí.

Zuřivá smyslnost navzájem muže k muži teď chýlí.

Marno vše. Perverse dávno pozbyla všech svých vnad.

Bez smyslův úkoje, v objetí nahé nachází muže

V posléz noc ležeti. „Nadarmo jsi nás, Jehovo, stvořil!

Nadarmo! Hnusno je žíti, nudno jest umírat!“