(SODOMOVO FRESCO „MDLOBA SV. KATEŘINY“ V SIENĚ.)

Ty’s dotkl se mne, v ruku mou i nohu

jsi vetkl rány, jak jsi ranil dříve

již srdce mé! Co plálo v šeři snivé,

co vlálo vůní kvetoucího hlohu,

co válo morem, lkalo v mrtvých stohu,

co hnalo sluhu Tvého v řeči divé,

by rychle vrátil z ciziny se lživé,

Ty’s byl, jen Ty – co více říci mohu?

Ty’s dotekl se mne, z ran krev se řine,

jež byla Tvou již v srdce mého hloubi,

co na mne padá, nejsou hrůzy siné

té smrti, která plní duté hroby,

ve víru sladké, klesající mdloby

má duše s Tebou, s ženichem se snoubí!