SOFOKLES

Není mrtva antická tragédie.

Žije v tobě, velebný, velký kmete,

který laury přesycen umřít směl jsi

Hélia darem.

Jako héros týčíš se v jasu slunce,

zvyklý drama na drama stále vršit,

krotit vášně grácií, přísné sudby

sladiti v souzvuk.

Tolikráte hladové tyto šelmy

lehly k tvojí obrovské, mocné noze,

zkolébány lahodou tvojich rytmů,

chórů tvých hudbou!

Přísné stíny Aischyla obřích postav,

mírem, něhou lidskosti ozářeny

náhlé něhy staly se vyznavači,

růžový Erós

vítězící, nezdolným tvojím kouzlem,

jak by prutem pokoje dotknul se jich:

soulad, ticho dýchají, upoutány

řádem a kázní.

Vše jest hudbou. Mohutnost lví a síla!

Vše jest zázrak, lahoda, úsměv nebes!

Majestátem tragiky v stínu Orku

Charitky tančí.