SOKOL DO BRNA

Němci vyjevení celí

běží k místodržiteli.

„S prosbou přicházíme dnes my –

ten slet konati se nesmí.“

Excelenc dí: „Líto je mně,

Morava je česká země.“

Dobrá rada je jak zlato,

věděli hned, kudy na to.

D’Elvert skáče, křičí: sláva!

a vědomost Němcům dává:

„Do Brna pospěšte všici,

burši, plotňáci a šici!“

Wieser volá: „Už to máme,

každý Sokol nohu zláme.

Budem dláždit, asfaltovat

a ulice rozhrabovat.“

Róra zem by rozryl nehtem,

valí velké sudy s dehtem.

Jarolim pohání herku,

v cestu staví vozy štěrku.

S motykou k nim letí Fischel,

co teď k predikátu přišel. – –

Bodejž by už, hadí plémě,

pohltit vás chtěla země!

My své hosty přivítáme,

vaše záští vaz vám zláme.

Naschvály vás nezachrání,

budem přece v Brně páni!