Sokolská.

Od pradávna v české zemi

lev má soků několik,

ale mezi nimi všemi

junákem je – sokolík!

Volně lítá, podle chuti,

pýchu nosí na peruti,

s bratrů láme tíhu pout,

by s ním mohli k spáse plout!

Ať je bouř a nepohoda –

on má nad ně síly víc,

a jak dobrý vojevoda

slabé vede cíli vstříc:

nad chmury a mraky stmělé

tíhnou jeho zraky směle

v ráno plné lahody –

ku červánkům svobody!

Lve náš, buď se ze své dumy!

Jitro plá už dokola,

nad hlavou ti v pozdrav šumí

nadšený let sokola;

ze prachu zas pod ním vstává

stará naše moc a sláva,

vše, co s tebou zašlo spat –

jdi s ním za nás bojovat!

Fügnera a Tyrše děti

půjdou za tvým praporem,

nedají se zadržeti

ani pekel odporem,

vítězně až jako bratři

v zaslíbené zemi spatří

cíl svůj mezi národy:

zlaté slunce svobody!