Sokolská myšlénka.

Ty, jež jsi dlouho doutnala a vřela

až na dně duší vůdců našich, smělá,

ty trpká v začátku, však v konci sladká,

ty vždycky rozhodná a nikdy vratká,

ty, jež jsi Atlant bleskem přeletěla,

co vítěz jež jsi přes Vogesy hřměla,

ty přísná a zas vlídná jako matka,

kéž hostí tebe palác, každá chatka!

Ty svižná v našich zápasech, ty hbitá,

když Tebou čepel jiskří se a kmitá,

jen tebou srdce naše bouří, jásá;

tys naše credo, ty jsi naše spása,

tys v rtech nám modlitbou a žulou v svale:

bdi při nás dnem i nocí neustále.