SOKRATES.

Proč s chutí pil, to věděl Sokrates,

svou číši jedu když si na rty vložil.

Tím činem při všem ještě výš se vznes

a mrtev jako Fenix znova ožil.

Snad bez ní byl by stářím unaven,

kdes na Piraeu sedal na výsluní

chtě starou září ohřát nový den

jak ti, již v stáří před smrtí se sluní.

A z žáků svých ty, jež měl nejraděj,

by byl měl vídat, jak ho předčí denně.

Tak as to bylo, to je celý děj.

A on by byl je patřil unaveně.

A z jeho řeči byl by zmizel žár –

a staré věci byl by opakoval.

Tak as to bude – cítil se už stár,

by ještě déle proti proudu ploval.

A při tom věděl, celá reakce,

že za čas klesne, žáky povalena.

A na vše dojde, co teď jenom chce:

I na slávu i sochu i čest jména.