SOLE OCCIDENTE...

V šedivé zeleni campanských oliv

zdálo se tonout zpol již ponořeno

červené slunce.

Scintilla, smíšek, a Melitta vážná

seděly v sadu v stínu pomerančů,

a mladý básník,

Ligurus, četl jim nadšeně verše,

své prvé verše vydechnuté láskou

a silou mládí.

Klonily dívčiny hlavičky k sobě,

rusou i tmavou, ruce držely si,

hledíce v dálku.

– Nepovím slunci a nesvěřím hvězdám,

kdo dnů mých sluncem, kdo mých nocí hvězdou –

dočetl básník.

Do šeda zapadla červená koule.

Zaplálo nebe. Slaný výdech zavál

z dálného moře.

Zrak dívek přivřeli neznámí snové,

růžová vůně štěstí nejistého

chvěla jim ňadry...