SOLOVÝ VÝSTUP.

Pukrle dělám, slavné shromáždění –

jsem pozván, abych – šlakovitá věc –

ve vašich srdcích našel, co tam není:

zář dobra... Prosím, beru za zvonec.

Jest jedna zem – nu, již se usmíváte,

vědouce, že je zemí mnohem víc –

kde hoří květy, svítí slunce zlaté

a hvězdy planou září voskovic.

Dým kadidla tam jako v kathedrále

k nebeské klenbě stoupá den co den

a věčné hymny zvučí k věčné chvále

za kraj, jenž dosti lidem úroden.

V té vzorné zemi docílili toho,

že zavedli v ní „říšský pořádek“,

nepije, nejí, nespí nikdo mnoho,

je cizí závist a je cizím vztek.

Pražádné chrámy, fary, residence,

ministrů není, není říšských rad,

biskupů není, králů, diference

národní, božské nelze vyvolat.

Zloději nejsou, ani prostituce,

jeptišek není, ani žalářů,

smí každý v zemi té mít čisté ruce

k modlitbám u rodinných oltářů.

Žurnály zašly bez otázky vodní,

bez voleb, schůzí, sportů, divadel,

nevíří nikde známé proudy spodní,

k zvednutí slávy, k potopení těl.

Malíři nejsou – země svěží krása

„obrazem všeobecným“ zvána jest

a s nimi zašla mecenášská chasa

a tak i doba veličin a hvězd.

Nepíše nikdo veršů v této zemi

a každý zná jen „báseň života“,

jež nade všemi mává perutěmi

a v slujích hřímá hlasem Kyklopa.

Protekce není, pletek zákulisních,

bankéři nejsou, ani podvody,

chuďasů není, ani pánů přísných,

kde nejsou vlastenecké závody.

Tenorů krise nemá v zemi místa,

ba ani vláda dramatických div,

dost existence každého je jista,

kdo kotrmelců není žádostiv.

Korrupce není, každý chce žít v míru,

ba zrušeny jsou třídy dietní,

schopnostem jen dá každý mzdu i víru

a nikdo není zlý a devotní.

Je všude krásně, na vše slunce padá,

jsou všude květy, háje, údolí –

jednoho muže jen má žena ráda

a šťasten může býti kdokoli.

V pořádné zemi nic špatného není –

v té vzorné zemi jistě setrvám,

až najdu ji, přeslavné shromáždění

– neb dosud nevím o té zemi sám.