SOLUS.

Přítel se ztrácí za přítelem,

a brzo budu státi sám.

Co poslední mám, ještě dám.

Jak Daniel jsem v kruhu šelem.

A přece s tvrdým, stojím čelem.

Ty spády osudu já znám

a jeho hrám se usmívám:

Mám divou rozkoš v činu smělém!

„On blázní!“ slyším se všech stran,

„on sám se vrhá v záhubu!

Opusťme jeho palubu!“

Kdo třese se, nech stát můj stan!

Já vím, kam jdu. Znám novou zem.

Tam pluji s bratrem Kolumbem.