Solvet saeclum...

Jsou děje lidstva členy zkrvavělé,

z nichž ruka otců dětem bibli skládá;

kdo otevře a v listech její bádá:

ten bojem nazve žití lidstva celé.

Pro hrstku zlata – dravec ze přítele,

synovou dýkou Caesar k zemi padá,

pro pídi země úskok, lesť i zrada...

meč v krvi stápí, trupy na zem stele.

„Jen výš a výše!“ volá zpitý slávou –

„já hvězdy smetám všemohoucí hlavou – –“

Kdo bez bojů kdy chodil v zlatě, nachu...?

Po hrobech šel jsem – a tam u zdi vrohu,

jsem lebku zřel – a vedle hrstku prachu.