SOMNAMBULA.

Kraj monotonní, v mlhách rozteklý,

jak oprýskaný, starý akvarel –

šedivá alej, stromy bezlisté

a úzká stezka, kudy nikdo nejde,

než koho tíží nevyslovný smutek.

Tam tichý vítr v svadlé trávě šustí

a bílý měsíc svítí na zdech mlýna,

jenž velmi dávno, dávno doklepal...

A nebe šedé jako z olova,

a listí šedé jako z ocele

v tom tvrdém tichu, které nezlomil

už dávno drsný výkřik poutníka.

A bílý měsíc svítí v oknech mlýna.