SONET ALTRUISTNÍ

Na sklonu života se často zmocní hoře

ducha, jenž, tvrdý, dlouho vzdoroval.

Života slzy slily se už v moře.

A ještě příliv: příliv stoupá dál.

Toť vydráždění, které těžko chápat,

zlý rozmar starců, kteří dožili.

Mdlý, hysterický, jedovatý západ.

– A ještě příliv: příliv zběsilý!

Nad prchlým životem to hoře stále vzrůstá.

Cit je tak zjemnělý, že raní každá ústa

a pustým výsměchem je radost cizích hodů.

Nechápe nebe. Nechápe zem.

Nevím, proč vždy tolik chápal jsem

bezmocný vztek těch, kdož jsou na odchodu.