Sonet antický.

Až v konci háje v chrámu rozvalině,

v houštině květů, vonných keřů mlází,

zanedbán věky trčel zbytek vázy,

mech uchytil se časem v její klíně.

V amfory hrdla těsné vypuklině

číhali tiše Amoretti nazí

na párek milců, kteří ve extasi

níž zpíjeli se šťastni v retů víně.

A z trosek chrámu vyšli milující –

on v řásném hávu, ona v říze bílé –

a k váze zašli s uzardělou lící. –

Zrak sklopili, by zvedli ho zas čile,

a mlčky zřeli na ten úklad v snění –

a pak si dali první políbení.