SONET APOSTROFA.

Tak bude, poeto; kterási duše řídká,

jichž dosud něco po vlasti,

učiní nález: tvoje čtyřicítka,

jíž nelze propásti.

Pak přijde vše, po čem se lidé fantí,

ty trety tolik blažící;

přípisy, přednášky, studie, gratulanti.

A běháš ulicí.

A život jde zas v starých variacích.

Rád cosi zřel bych, poeto, v tvých zracích.

Ulicí běháš – dokonce i rád?

Sen zřel bych rád, jejž míval jsem v dny šera:

Nad trpaslíky postať Gullivera,

jenž spoután, ale nezajat.