Sonet-apostrofa.

Můj sonete, hleď, co se děje:

Den přijde s chabým zásvitem

a nevlídně a chladně kreje

si tělo šedým hábitem.

Hleď, jak park pestří se! Jak stkvěje

se mokré jíní pažitem!

Slyš táhlý zpěv, jejž vítr pěje

o čemsi zašlém, dožitém...

Ó zima je tu v jeden mih!

Můj sonete, ty dítě jihu,

buď s bohem, vrať se s ptáky v jih!

Tys nes’ teď se mnou žití tíhu –

kdo ví, co zima nese mi?

S bohem! Jdi raděj s růžemi!