Sonet březnový.

Vzduch čist je, jasný. Okna nítí

se slnícími plochami.

V ulicích proudí ruch a žití

svěžími znova vlnami.

A v parku hnědá tráva svítí

již zelenými špičkami,

na pěšinách se vlhkosť třpytí

a pestří děti s chůvami.

Oh, všední thema! Pár těch krás

přec chladná jeseň sfoukne zas,

toť otřepané – – Proč však sám

též čemus v nitru naslouchám,

kde celý den dnes slyším chvít:

Ach žít, ach znovu zase žít!...