SONET-CAUSERIE.

By Antonín Klášterský

Mám povídat vám, madame, o Paříži?

Co zvědět chcete? Jaké jsou tam ceny?

Či jak je sladko chodit kolem Seiny,

když slunce v mraky v záplavě se kříží?

Či co tam aut hřmí, autobusů kříží

boulevardy skvělé? Jaké v modě změny?

Či jak se mi tam líbily as ženy?

To, myslím, nejvíc srdce vaše tíží.

Nu, krásné jsou, a s jednou chvilku prodlil

jsem skoro denně, odpůldne neb z rána,

a k půvabům se jejím skoro modlil.

Jí ani vráska čelo nerozbrázdí,

ač dcerušku má – nu, je malována –

a v jednom sále Louvru visí na zdi.