Sonet dedikační.

Zasvětit chtěl jsem Ti kus práce nadšené,

příteli, mistře, brate milovaný –

však kvapem letí čas, a plány jsou zas plány –

dnes vezmi sporý vděk té knížky hubené.

Sonety... Psal’s je též. Ty Tvé jsou vytesány

z mramoru, žuly, hrdé, vznešené;

jak staré město, na ty dómy, brány,

paláce září slunce plamenné.

Co já Ti dávám, jest pár vill

v tom lehkém slohu moderním

na horském chladném úpatí –

v nich člověk prodlí snad pár chvil –

však za čas rád dá s bohem jim

a v město to se navrátí...