Sonet dialogický.

Chceš popsat zas ty všecky listy

jen echem svojich bolestí?

Nekynul by ti potlesk jistý

cos jiného zde provésti?

Mně, sonete můj, plál cíl čistý

a nebyl bych šel na scestí –

však co tu platno? Egoisty

z nás činí vždycky neštěstí...

Tvůj zájem, druzi, zápal, hněv?

Čím boj, čím vše to vojáku,

jejž pronikl hrot bodáku?

On ví jen, že má bolesť krutou,

má dlaň jen k hrudi přitisknutou

a v prstech cítí vlastní krev...