Sonet didaktický.

Je slušno, bychom dali hrstku klasů

do spousty bezcenného plevele –

můj synu, měj k mým slovům zřetele

a nenechej jich zajít bez ohlasu:

– Já věřím, že po době setmělé

nám velké jitro svitne plné jasu,

že lidstvo bude ctíti Dobro, Krásu

a Ctnost a Pravdu – Hledíš nesměle

ty na mne? Synu, už jsou lidé tací:

těch čtvero řádek – ovšem v variaci –

na všecko přilep, co chceš napsati,

a budeš rázem poet znamenitý,

zářivý prorok, věštec humanity,

jenž doufá sám a učí doufati.