SONET EKSTATICKY

Vždy výš a k nebesům v té touze světce jíti!

A nepotřísněn pak, ó Pane, v stopách tvých

A v spilé bělosti lilií netknutých

Po jednom z andělů vždy nostalgií mříti.

Jednoho milovat z těch, jimž hřích ve tvář nedých’,

Přítele-anděla mít k šílenosti rád

Před slávou oltáře, v kadidla kouřích bledých,

Pod snem těch, kteří jdou poprvé přijímat.

Ó stříbro nejbledší, jež světců rakve tvoří

Ve chrámech gotických, kde křištál lampy mdlý

Jak v srdci tesklivém znavená lítost hoří.

Ó svatá rozkoši, vzplát v světlo lampy čisté

A v mdlý lesk křišťálu v tvé svatyni, ó Kriste,

V šílené ekstasi a v slávě tajemství...