Sonet epilog.

Již léto vláti počíná,

již žhavé proudy na zem kanou –

jde rozloučení hodina,

a knížka odloží se stranou.

Za vytrvalosť mnohostrannou

buď vzdána vděčnosť povinná,

ti, čtenáři! A „na shledanou!“

se k mému „s bohem“ připíná.

Ty sonete, též dojista

přijď na podzim! Tak chodit trochu

po listech, po střízlivém mechu!

Však s bohem, jaro... Není dechu

ti postačit... A příště, hochu,

už budu jen tvůj statista...