Sonet erotický.

Má zlatovlásko, už zas květen je tu...

Ach čas té divné srdce pohádky,

té trýzně, plesu, hloupostí a květu –

a přec je teskno zřít v ni nazpátky...

Kde je ta skřínka? V ní pár suchých květů,

tvé listy... májů našich památky...

Pojď, budem zřít v ně s tahem kolem retů,

jak zbožné duše v svaté ostatky!

Zde staré verše!... Jak jsem v let se dával

kams v šíré pouště, k hvězdám na nebe

a k čemu jsem tě všemu přirovnával!...

Jsme střízliví dnes... Čím’s mi řadu let,

dnes bych už vzletně říci nedoved’ –

já vím jen, čím bych byl dnes bez tebe!...