Sonet fatalistický.

Ó neraduj se nikdy, nikdy z štěstí –

to není tady naším údělem;

jen chvíle klidu právem tvojím jesti,

a to je vše, co můž’ ti dáti zem. –

Tvůj temný osud drží váhy v pěsti,

k jich jazýčku zří přísným zřetelem,

ó neraduj se nikdy, nikdy z štěstí,

jen klid tvým právem, jen klid s klidem vem!

Na jedné váze leží štěstí to,

na druhé krve, slz je rozlito,

a obě visí v přísné rovnováze – –

Když prvá vzletí, a tys něco schvátil

z ní zdarma bez slz, krve, bez nesnáze –

kdo ví, čím jiný v druhou za tě platil!