Sonet finale.

Tón poslední... V les, pole táhle vyzní,

pak zmlkne v dálce jako píseň ptáka,

když voní květ a lazur ve sny láká,

zem v páře, po hvězdách zor věčně žízní.

Ó, písně jitřní!... Hruď se chvěje trýzní,

svět plaší sny a srdcem táhnou muka,

bouř ladí harfy... Kraj se chmuří, smráká

a duše smutná touží, zmírá žízní...

My zticha zapěli jak ptáci z jitra,

Vznět lásky, Pravda, Soucit šlehnul z nitra,

sen o Svobodě rosil písně ranní...

Teď hudba jiná za horou se budí...

Ó, pějte dál! Tón světa když Vás raní,

vzpomínka mládí nový vzlet Vám vzbudí!