Sonet glossující slova Hálkova.

Nu, bezcenným tak básník není přec,

jak volá teď sta prospěchářských hlasů;

jen ať se s dobou srovná, bláhovec,

a svoje stesky pošle jednou k ďasu! –

V pokoji stojí velmi vzácná věc,

hodiny, dílo rokokových časů,

a když je shlédne host neb cizinec,

tu domácí se košou v jeho žasu!

A takto hodiny jdou všelijak

a nikdo z domu neví, ani jak

a taky na tom pranic nezáleží –

dost na nich už, že tikají, že běží

a když i stichnou některého dne,

též si jich nikdo valně nevšimne.